Sýrový titulek v křupavé housce

23. srpna 2014 v 21:52 | Carmen
Já vím, já vím, já vím.
Polochcíplej blog zas jednou zapípal.


V květnu a červnu jsem nestíhala vůbec nic. Jenom proto, abych si pak řekla, že do háje, tak prostě budu o rok prodlužovat, protože nemíním do prázdnin skončit na psychiatrii. Nebo tak něco.

A prázdniny... Bwah, skoro konec prázdnin. Uauuuuu. Při pohledu do kalendáře jsem zamyšleně konstatovala, že jsem z nich byla naprostou většinu pryč. (Druhá věc je, že jsem s sebou svědomitě tahala učení, abych ho pak ANI JEDNOU nesvědomitě nevytáhla.)

Nečekala bych, že zrovna smaženej sýr v housce budu někdy moct považovat za mimořádně romantický předmět, ale stalo se. (Protože nejen, že mě nezabil, když jsem OD RÁNA nevrle frfňala, veggie tortillu v krátkém zastavení na jídlo během nestíhacího odpoledne nechtěla, nechtěla ani hranolky, a pak jsem ujídala jeho, protože BYLY boží, ale kdo to měl čekat, a snědla jich víc než polovinu; taky při zastávce na benzince jsem na dotaz, co chci, řekla, že je to jedno, načež když došel opravdu s jedinou čokoládovou věcí, kterou nemám ráda - nezlobte se na mě, ale ledový kaštany JSOU DIVNÝ, zatvářila jsem se zjevně nešťastně, takže se vrátil a došel s něčím jiným, a ještě se tomu smál; a pak na nádraží půlhodinu před mým busem se mnou jel pro ten sýr, o kterým jsem si usmyslela, že mám na něj chuť, protože jsem zoufale potřebovala sníst něco teplýho a lehce nezdravýho, a navíc tam mají stánky s vážně dobrými sýry... a pak se mnou procházel širé okolí, když Sýrová ulice, tedy ulice, kde mají hned TŘI stánky s tímto subjektem, trpěla komplet výpadkem elektřiny, který trval několik dní a vtipně měl skončit 2 a půl hodiny po mém odjezdu; a pak, když jsme se s prázdnou vrátili, si ochotně nechal hodit na rameno moje zavazadla, zatímco jsem odkráčela s dalším frfňáním na nádražní WC děsivého vzhledu, tedy nejen, že to vydržel, ale navíc: VŮBEC jsem mu nepřipadala jako nejprotivnější člověk na světě, nebo to aspoň úspěšně maskoval. A PAK jsem se vrátila, a on mi šel naproti s úsměvem a balíčkem s tím zatraceným sýrem v ruce a akorát mu chyběl bílej kůň, i když jsem nikdy nechápala, proč má být ausgerechnet bílej, protože přes nějakej mafiánskej kontakt vystopoval v blízkosti nádraží bistro, kde mi bleskově koupil můj vyfňukaný oběd. Nějak tuším, že jsem konsternovaně hlesla "Vezmi si mě", což bylo mimořádně neromantické, vezmeme-li v potaz, že na nás něco huhlal kolemjdoucí bezdomovec, prostředí nádraží skýtalo mimořádně neútulný a nabídku k sňatku nevnucující prostor, a bylo to kvůli sýru.)

A teď jsem doma celý jeden den a překvapivě se mi pořád nic nechce, a to mám na krku tolik BEZPODMÍNEČNĚ-K-DOKONČENÍ-VĚCÍ. Ale nějak se teď (skoro) nenervuju... Všechno vypadá zvládnutelněji, když máte někoho, kdo vám donese váš sýr.

Jo, já vím. Blog konečně zapípal, a je z toho canc o sýru. Na druhou stranu je to po letech (pcheche) konkrétnější článek. A vůbec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 strigga strigga | 24. srpna 2014 v 23:45

:D Tyjo, ty tímhle tempem budeš psát za chvíli častěji než já. *s povzdechem mrká ke svému blogu*
A když už mluvíme o tom, žes pořád byla pryč, tak NĚKDE's teda ještě nebyla..

2 strigga strigga | 13. prosince 2015 v 17:56

ciwe :D :D tobě se tady sešly dobrý spamy :D evidentně potřebuješ hromadu viagry, příteli :D

Komentáře jsou uzavřeny.