Titulek loučící se s létem

31. srpna 2014 v 23:46 | Carmen |  ~ Můj zaprášený notes
Pokaždý se s létem loučím hrozně těžce a vždycky se mi pak stýská.
A tohle bylo strašně fajn léto...


Ještě v červnu jsem byla na filmu, na který jsem se strašně těšila, a který jsem dle očekávání probrečela. Zatáhla jsem na něj O., který mi následně zakázal ho vodit na depresivní filmy. (Na konci brečelo celé kino, a dokonce i O. vypadal, že je nějak naměkko.)

V červnu jsem jela do Bělohradu do lázní a těšila se, jak si je užiju. No, užila jsem si. Měla jsem žaludeční cosi, a bylo mi tam tak strašně blbě, že jsem skoro nejedla. (Hlavně jsem se těšila na to, jak tam na vícero místech dobře vaří...) Ale viděla jsem tam geniálně vymyšlené hřiště a houpačky a dekorace vyřezávané ze dřeva.
Pak jsem tam jela na den znova, akorát jsem tam stihla průvod veteránů (autíček, ne válečných dědulů).

Zopakovala jsem si výlet do Ledečka s bývalými spolužačkami, a bylo to moc fajn, i když se rozhodlo stávkovat jak plátno, tak televize, což je u výletu zaměřeného na filmy trochu problém. Potvrdilo se mi moje přesvědčení, že v 85 % případů, kdy hraju Bang!, si vytáhnu šerifa. Grrr. A taky jsem měla tu čest se zúčastnit asi největší domácí hostiny, na jaké jsem kdy byla. A taky jsem zjistila, že když vaše kamarádka nejistě nadhodí možnost, že ten mobil si možná dala na kapotu auta, tak... si ho možná fakt dala na kapotu auta. A pak spadnul. A pak tam tak ležel na silnici, než ho našli nějací dobří lidé.

Zjistila jsem, že chci vakoveverku. A že chameleon umí být pěkná hysterka.

V rámci stěhování O. jsem nám sháněla povlečení. Ukázalo se, že hezké povlečení za přijatelnou cenu (i za nepřijatelnou) je asi na vymření.

Byla jsem v kině na posledním představení Monty Pythonů, a bylo to ještě vtipnější o ne úplně funkční titulky a ne úplně šťastný spontánní překlad chuděry slečny uvaděčky. Poznatek: Zlínské velké kino je... vážně velké.

Zavzpomínala jsem na svou dětskou (4 roky mi tehdy byly) návštěvu Luhačovic. V létě to tam je daleko příjemnější. A mají tam krásnou přehradu a na rybářské baště dělají zatraceně dobré bramboráčky. Poznatek: Veslovací lodičky jsou daleko lepší než šlapadla. Zejména, když vy nemusíte veslovat, takže se jenom hezky vyhříváte na sluníčku.

Taky jsem měla výročí. Nebylo to první PRVNÍ výročí, které jsem kdy slavila, ale bylo zaručeně nejhezčí. I když se ta restaurace specializovala na masová jídla a O. z toho byl silně rozpačitý.

Stejně jako loni jsem, byť neskaut, jela na skautský tábor. Tentokrát jsem tam strávila týden, a pak jsem obrečela odjezd. (Poznatek: Malé holčičky umí neuvěřitelným způsobem rozčesávat sebedelší sebezacuchanější vlasy. Jak, to nevím, ale zejména jedna zvládla polidštit i můj samovzniklý účes "koudel".) Pak jsem tam jela na poslední dva dny znova. A ukázalo se, že když chcete svého přítele překvapit, je dost možné, že překvapí on vás. Chtěla jsem ho vylákat na kopec a maskovala jsem to telefonátem a řečmi o špatném signálu (na kopci byl silnější, že...), jenže po chvíli už mi bylo podezřelé, že ho nevidím... Koukala jsem na cestu. On šel lesem.
Nejsilnější poznatek z tábora byl, že týpí jsou sice stylová, ale mám je strašně nerada, a doslova nostalgicky jsem vzpomínala na stany s podsadou...

V rámci výletu na táboře jsem našla místo, kde se chci vdát. Nějak to přišlo samo, když jsem se tak rozhlédla po nádvoří jednoho hradu.
"Tady by bylo hezký místo na svatbu."
"Myslíš tamhle u těch kaštanů?"
"Jo!"
(Začíná to vypadat, že v tom dalekém časovém horizontu budeme mít historickou svatbu. Akorát mu trochu vymlouvám tu bitvu před/během/po ní...)

Taky jsem se zvládla záhadným způsobem třísknout řemenicí do malíčku, takže to chvíli vypadalo, že se s ním nehet bude chtít rozloučit. (Vytrval, ale AU.)

Stihli jsme s O. dva celé seriály a jednu sérii dalšího. Samostatně jsem stihla zatím 7 (z 9) řad jiného. A to jsem měla pocit, že se skoro na nic nekoukám...

Zjistila jsem, že axolotl umí být neskutečně nudné zvíře.

Taky jsem zjistila, že O. je výjimečně rezistentní vůči mému protivnému frfňání, když mám hlad a funguju víceméně jako nášlapná mina. (Díkybohům.)

Moji prarodiče oslavili zlatou svatbu. Den nato babi na dědu vrčela, a mně kladla na srdce, abych si proboha nebrala nikoho, kdo mi bude žvanit do vaření.

Byla jsem jednou houbařit, a za tu chvíli v lese ukořistila asi svůj zatím vůbec největší úlovek hříbků vůbec.

Hodně jsem patlala grafiku. Po hodně dlouhé době. Kupodivu jsem zjistila, že ještě nejsem úplně neschopná. (A k tomu, že se mi nějak trochu změnil styl tvorby, ale vlastně mě to docela potěšilo.)

Ukázalo se, že já a Illustrator si pořád nerozumíme. Hmmm.

Všude jsem s sebou tahala učení. Radši ani nebudu rozvádět, jak moc jsem se mu NEvěnovala...

Hodně jsem myslela na loňské léto. Na prosmutněný a probrečený červenec, kdy jsem byla skoro pořád doma a bylo mi nanic. Na konec července, který byl úžasný. Na začátek srpna, na který nikdy nezapomenu. Na několik dalších srpnových dní, o kterých trapně sentimentálně soudím, že patří mezi moje nejšťastnější vůbec.
Stejně jako většina letošního léta.

Tak jo, léto. Ahoj za rok a měj se hezky. A děkuju.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | E-mail | Web | 2. září 2014 v 18:32 | Reagovat

A na jakém filmu to bylo? Já mám depresivní filmy celkem ráda a jediný film, při kterém jsem skoro brečela bylo osm statečných (to s těmi psy), a na ten film se už v životě nepodívám :-D.
I já mám ráda léto, dá se dělat plno věcí; sportovat, plavat, chodit na túry, jezdit na kole... Vlastně cokoliv :-).
Vakoveverka? :D. Co to sakra je? :D.
To je zvláštně romantické, když jsi navštívila nějaké místo a zalíbilo se ti natolik, že by jsi se tam chtěla vdávat - mě se nikdy nic takového nestalo :-). Tak ti přeji, ať se ti to vydaří ;-).
Však ono zase přijde - ode dneška do velkých prázdnin je to u "jen" 302 dní! :D. A to je ještě málo, protože ještě včera to bylo 303 dní... :-D :D.

2 Carmen Carmen | Web | 2. září 2014 v 19:56 | Reagovat

The Fault in our stars (Hvězdy nám nepřály). Asi nějak měknu, ale odrovnala mě už ta knížka. :D
Vakoveverka je tohle: https://www.google.cz/search?q=vakoveverka&espv=2&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=GwQGVOP4EYjlaJ-2gLAF&ved=0CAYQ_AUoAQ&biw=1366&bih=667  - jsou úplně k uňufání. :D

Ono to místo má prostě krásnou atmosféru. Dodatečně jsem pak zjistila, že na tom hradě (tedy zřícenině) už pěkných pár svateb bylo, takže nějak extra originální myšlenka to asi u mě nebyla, no. :D Děkuju. :)

Jo, už aby tu bylo alespoň jaro... Podzim moc nemusím a ze zimy mám ráda leda tak Vánoce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.